Bílé triko a rýhy na milovaném kameni

Kdesi na jihozápadním pobřeží Kréty, před 8 lety. To jsme s Janim začali Krétu teprve objevovat. A tohle byla jedna z prvních fotoserií, které jsme tam společně vytvořili. Každá ta série byla a je vždy jako jeden příběh, jeden rok života na krásném ostrově. Každá z nich je jiná a má pro nás velký osobní význam.

Spousta z vás má dojem, že tam máme rodinu, za kterou jezdíme. Ne, není to tak. Krétu jsme objevili sami a dnes už tam máme přátelé. Ale pořád je tam spousta spousta míst, které jsme ještě nenavštívili. To triko mám furt.. má už dost děr,ale já ho tak miluju.

Měj se moje milá Chrisanthi, však se zase brzy uvidíme.

Dash

Dance for my man

Vnímavost / Perceptiveness

Plná pozornost k dechu a tělu. Ano, když cvičíme, na jedné úrovni zapojujeme svaly, kosti, fascie, tok tekutin v těle (krev, lymfa). Na jemnější úrovni ovlivňujeme energii v těle - v tibetšině LUNG neboli prána, čchi.

Jóga je pro mne místem zklidnění, usebrání a spočívání. Kultivujeme svou sílu, výdrž, vitalitu, ale také jemnost, uvolnění a klid.

Rozvíjíme VNÍMAVOST.

A víte proč?

Empatie je totiž hodnota. Naučíme-li se být vnímaví k sobě, budeme to umět také směrem k ostatním. A to se projevuje ve vše, co děláme. Můžeme jít po povrchu anebo můžeme jít do hloubky. Záleží, co si vyberete. Jedno je však důležité, je potřeba to trénovat. Kultivovat a rozvíjet. Jakou každou jinou dovednost, která nám může být v životě užitečná a přináší nám radost a smysl.

Kréta 2021

Letos se nám s Janim podařilo udělat hodně fotek. Což v těch předchozích letech ještě nešlo, protože Charisek potřeboval naši pozornost. Bylo pro nás přirozené více fotit naše společné chvíle, rodinu. A tak jsem byla jsem zvědavá, jak to bude letos. Já měla v hlavě pár obrazů a témat, které jsem chtěla ztvárnit. A taky jsem se těšila na naši společnou práci s Janim. Když fotíme, umíme se zkoncetrovat a soustředit. Známe se. Když fotíme, vnímám krajinu, splývám s ní. Chari je opodál. Bylo úžasné pozorovat, jak se v době, kdy jsme fotili, kreativně vyjadřoval i on. Po svém. Hrou. Zkoumáním. Lezením. Zuby mu ve vodě večer drkotaly, ale potřeboval dodělat svou "práci" s pískem. Pak fotíme další sérii, na jiné pláži a najednou ho vidím na docela vysokých kamenech. Našel si cestu, jak tam vyšplhat. Pak si tam nahoře sedne a hledí na moře. Na chvíli je ve svém tichu. Jiný den huláká a radostně skáče v soutěsce. Učíme se nerušit, když tvoříme. Abychom se pak mohli setkat a se zájmem pozorovat své výtvory.

Krásné vzpomínky.

Můj muž fotí živelně, a vždy uctivě, s velkým respektem. Dává svobodu té divokosti, kterou s Charim oplýváme. Umí zachytit naši citlivost. Umí vidět přírodu tak, jak je, aniž by bylo potřeba ji měnit.

Photo: Taka Tuka photo

Přirozenou zastávkou na cestě z Anidri přes Prodromi do Sougie je místo téměř na vrcholcích u modrobílého kostelíku. Od něj se vine od improvizované branky z armatur krásná cesta s trvalým výhledem na Bílé hory, lemovaná silnými borovicemi. Vichr padá z Bílých hor zprudka a do nebe běží po hřbetech těchto borovic.
Ty šumí a chrastí. Poslední generace šišek, zelenavě hnědých, je pevná jak kameň. Druhá, nejnádherněji hnědá, chystá se pustit semena a poodhaluje jejich křidélka ale stále je mateřsky drží. Nejstarší generace šedivá, chrastí ve větru třením se o tuhé jehlice. Povrch cesty je pevný a má popelavou barvu. V zákrutách je navečer stín, za zatáčkou plné světlo a teplo. Kráčím silou přes lýtka. Dýchám nosem zprůchodnělým mořem vůni borovic.
A vnímám milovanou krajinu srdcem zprůchodnělým krásou.
[Taka Tuka]

Návrat k psaní

Mám ráda čas k usebrání. Sednout si na náš balkón a pozorovat život okolo kaštanu. Je úžasný. Velký, mohutný, poskytuje nám stín, když jsme s Charim na zahradě, a také dvěma hřivnáčum, kteří v jeho větvích bydlí. Ráda pozoruji život přírody.

Sedím na kameni, polonahá, a mám radost a cítím vášeň, když mohutná masa vody třískne do kamene a skalisek, vlnky se pak něžně rozlijí okolo dalších kamenů a některá z nich svůdně olízne mou nohu. Chci se vrátit k psaní a podělit se s Tebou o krásu, kterou vidím, o tanec, který miluji, o ticho a klid, který vyživuje moje tělo a dává mému životu radost a vitalitu.

Tak vítej zpět!

Random Kréta 2016

"Když jsem letos v Paleochoře přistoupil naposled k moři, abych se s ním rozloučil, přišel jsem k němu s předsevzetím, že tentokrát si ho zapamatuju. Odhodlaný se maximálně soustředit na jeho obraz, lapal jsem zrakem po zpěněném okraji, který jakoby byl metaforou prchavosti. Každá z miliardy bublinek které se objevily a okamžitě pukly, jakoby se vysmívala mému chabému postřehu. Pěnou se se moře smálo mým ubohým smyslům. Ta slast se kterou vzduch se pojí s vodou, aby pak společně unikly jakémukoliv svědectví, to mne rozplakalo. Jen z jednoho oka jedna slza, ne z lítosti že musíme odejít, ale z lítosti že moře si nelze pamatovat." [Taka Tuka, 2016]

pf 217

Moji milí, přeji Vám do nového roku odvahu k vnímavosti a ohleduplnosti k sobě i druhým. Mým drahým lektorkám přeji, aby se jim i nadále dařilo laskavě vést naše klienty a po každém vzletu, abychom se vždy setkali na pevné zemi. Přeji Vám vitalitu a nezlomnost. Přeji vám, aby veškerý ostych a stud, který ještě zbývá, dočista zmizel, a všechna přání se mohla uskutečnit. Přeji pevné zdraví Vám i Vašim tužbám. Srdečně Vám i Vašim rodinám a blízkým.

S láskou
Dash