Tělo jako krajina

Je půl deváté večer, dopsala jsem e-mail pro své kurzistky tance a jdu uklidit kuchyň. Není to činost, která by mě bavila. Jemně řečeno. To věčné nádobí. Nikdy nekončící činnost. A tak vyndávám nádobí z myčky a pouštím si u toho hudbu. Dneska po delší době poslouchám Nilse Frahma. A hraje tato skladba...misku nahoru do skříňky, lžičky a vidličky do příborníku, a jak se zvuky linou kuchyní, uvědomuji si, jak mi je dobře. Tanec v člověku probouzí cosi výjimečného. Jiné vnímání, cit, pohled. Možná je to dáno i dnešní lekcí v dopoledním kurzu tance, ale když si člověk uvědomí, jak bohatý živoť se v něm odehrává, když tančí, je šťastný. Je to klidný a tichý pocit radosti.

Hudba je impulsem pro pohyb. Ale nejen hudba. Jsou to vnitřní síly, krajiny, které v člověku ožívají, když zavře oči a začne tančit. Vlastně nejradši tančím na tyto skladby. Zvuky, plochy, které mi poskytují PROSTOR pro absolutně jakýkoliv pohyb, který z mého těla vyjde anebo se pro něj rozhodnu; pro gesto, pro výraz, pro sled pohybů, které do sebe hladce vklouznou. "Dovolte si být expresivní"...říkám svým studentkám, jsou to ženy ve věku 20-60 let, které se rozhodly se mnou tančit.

Jaké by to bylo, kdybyste stáli/y na vysoké hoře, cítili vzduch na kůži a nechali/y tančit vaše paže?

Jaké by to bylo, kdybyste se ocitli/y v písku, na pláži, kde jste sami, jen se sebou, vane jemný vítr, příjemně pálí slunce a vaše tělo tančí?

Jaké by to bylo, kdybyste se zvedla bouře, vlny se divoce tříštily o kameny na osamělém břehu a vy jste z povzdálí pozorovali/y tento živoucí obraz? Jak byste tančili/y?

Zavřete oči a přesuňte se tam, uvolněte fantazii.
Užijte si pohyb, své tělo, a dech...

@dashdanceimagination
Taka Tuka Photo