..."Victor-Flandrin zvíře napodobil, jal se v jeho tempu
a s pohledem upřeným do jeho očí také chodit dokola a pak
i podobně chraplavými zvuky odpovídat na jeho vrčení. Dlouho tak obcházeli každý po své dráze, potom vlk náhle přiskočil blíž ke středu a Victor-Flandrin také. Brzo byli už jen kousek od sebe a obcházeli v kruzích stále menších.
Nakonec chodili už jen v kruhu měsíčního světla a tak blízko sebe, že se jeden skoro dotýkal stínu toho druhého. Tanec ustal ve chvíli, kdy vlk šlápl do mužova stínu. Rázem znehybněl, zaskučel, stáhl uši k hlavě a schoulil se na zem. Celý se třásl. Victor-Flandrin sundal opasek, zapnul ho zvířeti kolem šíje a druhý konec si připevnil k řemeni mošny. Vlk se poslušně nechal uvázat.
Victor-Flandrin se úplně přestal bát - všechen strach jako by byl přešel do těla zvířete u jeho nohou. Byl však velmi unavený a rozhodl se pokračovat v cestě až ráno. Zabalil se do pláštěnky, lehl si na sníh, přitulil se k vlkovi a v jeho teple usnul..."
Sylvie vypráví velmi naturalisticky a otevřeně. Je to kniha drsná. Pravdivá. Syrová. A snová. Ráda vnímám tyhle kombinace. Často s fascinací, velmi intenzivně, až těsně pod kůži.
GERMAIN, Sylvie. Kniha nocí. Praha: Dauphin, 1997. 292 s. ISBN 80-86019-31-4
(Stranu neuvádím, nechávám vás, abyste na ni narazili sami.
A až k ní dojdete, pochopíte, jak silná je moc stínu.)
Úžasná kniha !!!
